FANTAZII SE MEZE NEKLADOU

10. kapitola - nenadálá setkání

18. března 2010 v 0:11 | Andy |  trochu jinak
Seděl na okenním parapetě svého pokoje v podkroví. Jeho oči hleděli na temné mraky z kterých padal hustý déšť a smáčel několik dní vyprahlou půdu. V hlavě se mu líně převalovaly myšlenky jako tmavé mraky a vzpomínky dopadaly na jeho duši jako dešťové kapky na chodník. Tiché povzdechnutí uniklo z jeho úst. Poslední mise pro něj dopadla sice dobře, ale Henry Sewer, úředník, kterého tenkrát zachránili, to stejně odskákal. Byl unesen přímo z jeho kanceláře na ministerstvu. O několik málo hodin později Voldemort okamžitě zaútočil na tři místa. Nešel po těch nejvýznamnějších místech, jak se všichni domnívali, ale šikovně obešel velké zábrany a zaútočil na několik menších kouzelnických oblastí, které v Londýně byli. Vzbudil tak v lidech podezření, že ministerstvo nechrání lidi, ale jejich vlastní zájmy.

Promnul si oči a znovu se zadíval na nebe. Už zase měl tu nutkavou potřebu. Vyšvihl se na nohy a zamířil ke dveřím. Cestou vzal svůj temně modrý plášť, který ležel přes židli a zamířil ven. Ve vstupní síni se setkal s Kat pokynul jí na pozdrav ona se na něj jenom usmála a udělala rukama několik znamení.

"Jo máš pravdu. Už zase mě to popadlo." Usmál se a otevřel vchodové dveře.

"Alexi kam jdeš?" Uslyšel za sebou udivený hlas Angeliny. Jenom se otočil, usmál a vytratil se do deště. Dveře se potichu zavřely a cvakli. Angelina jen nechápavě hleděla na dveře a pak se rozběhla do kuchyně, kde u kávy sedělo několik mistrů. Jak doufala tak mezi nimi byl i Peter. Hned se k němu vydala.

"Kam odešel Alex?" Zeptala se. On k ní jen vzhlédnul a pak se jeho pohled upřel na Kat, která přišla po něm. Ta jenom zavrtěla hlavou a on hned pochopil.

"Takže už ho to zase chytlo." Konstatoval suše a upil černou kávu, která před ním ležela.

"Co ho chytlo?" Zeptala se nechápavě Angelina.

"Alex je velice složitá osobnost." Vysvětloval jeho mistr. "Ani já někdy nechápu jeho myšlenkové pochody." Na chvíli se odmlčel a sledoval, jak zrnka kávy znova usedají na dno šálku, když zamíchal lžičkou. "Říkáme tomu nutkání. Vždy jednou za čas ho popadne taková zvláštní nálada a on nezůstane na stejném místě moc dlouho. Je to docela zvláštní, jelikož se tomuto nutkání nedokáže účinně bránit." Angelina ho sjela pohledem.

"Takže se šel projít?" Zeptala se. Kat se jenom syčivě zasmála.

"No dejme tomu, že to bude dlouhá procházka." Usmál se Peter. Angelina ho sjela pohledem.

"A kdy se vrátí?"

"To je těžké říci. Možná za hodinu, možná za dvě." Angelina se nenápadně oddechla. "Ale možná také za týden nebo za měsíc." Po tomto prohlášení vytřeštila oči.

"A celou tu dobu dělá?" Zeptala se nevěřícně.

"Co se mu zlíbí. Cestuje, poznává nové lidi, hledá nová kouzla, utužuje své znalosti." Pokrčil rameny Peter. "Nejdéle byl pryč půl roku." Podrbal se na bradě. "Když se vrátil, tak právě přivedl Kat. dodneška nevím, kde se spolu flákali." Kat se jenom ušklíbla.

***

Kráčel si to setmělou ulicí a na jeho plášť dopadali dešťové kapky. Jeho nohy ho bezcílně vedli městskými ulicemi. Hlavou mu probíhaly myšlenky a zatím nenabírali konkrétní směr. Boty dopadali na chodník jako kapky vody. Smývali nečistotu z ulice, ale jeho mysl zůstávala pořád tak zahalená nepotřebnými myšlenkami. 'Potřebuji nějaký svůj déšť.' Pomyslel si. Najednou se zprudka zastavil. Jedna myšlenka prosvitla tím smetím v jeho mysli a on se jí začal zaobírat. Hned jak si to lépe rozmyslel, tak se kolem něho objevila temnota a když se rozplynula, tak tam nikdo nestál. Jen bezútěšný déšť stále bubnoval o okna, střechy a silnici.

***

Objevil se nad menším městečkem poblíž jižního pobřeží Anglie. Vítr sem zanášel lehký závan mořského vzduchu. Zde nepršelo. Tráva byla suchá a trošku zažloutlá. Šel širokou loukou, až uviděl velký býlí dům se zahradou. Zastavil se a prohlížel si okolí. Po ulici chodilo dost lidí, ale i tak se zdálo městečko klidné. Chvíli ještě postával, ale poté si sednul do trávy. Zahleděl se na bílá oblaka, která se hnali po modrém nebi. Krajina působila téměř idylicky. Zavřel oči a popustil uzdu své fantazie.

Tam dole byla část jeho minulosti. Představoval si, jaké by to bylo bydlet s rodiči, nestarat se o nic kromě problémů dospívání a mít sourozence. Už dobrou hodinu se nechal unášet svými představami a užíval si ten únik od reality. Když mu na hlavu padl stín, pootevřel jedno oko. Nad nim stála Kristin. Její oříškové oči se upíraly do jeho zvláštně zelených. Jeho delší uhlově černé vlasy měl rozprostřené kolem hlavy jako tmavá svatozář.

"To jsi ty?" Zeptala se holčičím vysokým hlasem. Alex zamžoural proti světlu ve kterém stála. Její rezavé vlasy se na slunci leskli a vypadalo to, jako by její hlava byla v plamenech. Na tváři měla několik pih. V rukou držela kytici lučních kvítků. Na sobě pak měla zelené tričko a modré kalhoty. Alex se nijak nevzrušoval a opět zavřel oči.

"Copak tu děláš?" Zeptal se klidným hlasem. "Neměla by jsi být doma?" Kristin se trošku ošila.

"Hlídá mě brácha a já jsme se nudila. Vůbec si mě nevšímá." Alex znovu otevřel jedno oko a pohlédl na ni.

"Tak sis řekla, že se podíváš venku?" Kristin přikývla. "To je nebezpečné." Pokáral ji.

"Ale já se nebojím." Řekla odhodlaně holčička. Alex se na ni znovu podíval oběma očima.
"Táta je bistrozor. On by mě přišel zachránit. Máma je taky skvělá čarodějka a brácha je jeden z nejlepších z ročníku." Vychrlila hnedka. Alex se přetočil na břicho a podepřel si bradu.

"A co kdybych tě teďka tady unesl." Zeptal se s úsměvem. Dívka vykulila oči a o krok od něj odstoupila. Alexovi začali škubat koutky, až se nakonec rozesmál. Kristin se zamračila a trošku se nafoukla, když pochopila, že si z ní neznámí dělá srandu. To ovšem Alexe ještě víc rozesmálo. Kristin to rozzlobilo. Sundala si botu a hodila ji po neznámém. Trefu měla přesnou. Bota přiletěla přesně na hlavu. Hned si ji chytil do rukou. To se hned začala smát zase Kristin.

"To máte za to, že si ze mě utahujete." Alex se vymrštil na nohy a vrhnul se na Kristin. Ta zapištěla a začala utíkat po louce. V Alexovi se asi probudilo dávné dětství a vžil se do této jednoduché hry. Takhle se honili asi pět minut. Pak oba spadli udýchaní do trávy a pořád se smáli. Najednou se Kristin zarazila.

"Ty jsi kouzelník." Vykřikla najednou. Alex se na ní nechápavě podíval. "Když jsem mluvila o mých rodičích, tak jste se vůbec nezarazil." Alex se usmál.

"Máš pravdu. Jsem kouzelník." S těmito slovy se opět posadil a zahleděl na horizont. Kristin si ho pořádně prohlížela. Připadal ji tak známí a přesto byl záhadou.

"Jak…" Zasekla se na chvíli, ale když viděla jeho tázavý pohled tak jí to dodalo potřebné zvědavosti. "Jak se jmenujete?" Pousmál se a podíval se znovu na horizont.

"Já jsem Alex a prosím tykej mi." Usmál se a natáhl k ní ruku. Ta mu jí stiskla svou malou ručkou. V tom okamžiku jako by jimi projel elektrický proud. Nebylo to nějaké silné, ale přece jenom to bylo znatelné. Když se pustili tak si Kristin posadila vedle něho.

"Kolik ti je Alexi?" Alex se na ni podíval.

"Nejsi nějak zvědavá?"

"To mi říkají všichni." Zazubila se.

"A co tě zajímá nejvíc?" Zeptal se Alex Kristin. Ta se zamyslela a pak odpověděla.

"Kouzla. Zajímám se o ně už od malička. Strašně bych si chtěla vyzkoušet kouzlit. Zkoušela jsem přesvědčit rodiče, aby mi koupili hůlku, ale oni mě odbyli s tím, že až budu nastupovat do Bradavic. Teď ji prý nepotřebuju." Alex si ji prohlížel a hodnotil její slova.

"Proč tě přitahují kouzla?" "Není to snad jasné." Vyhrkla Kristin.

"Vždyť je to úžasné. Vždy můžeš vytvářet něco nového. Kouzla sou úžasná." Rozplývala se. "Máš pravdu." Přikývl Alex.

"Ale tak lehce jak můžou kouzla tvořit, tak mohou i ničit. Nemyslím tím jenom domy, věci a další věci, ale ničí i lidské životy. Ne tím, že kouzelníci zabíjejí, ale i tím, že zabiješ někoho. Jako by jsi ztrácela sama sebe." Podíval se jí přímo do očí. "Pamatuj. Kouzla jsou taková jaká je utváříme, ale zároveň my jsme utvářeni našemi vlastními kouzli. Tohle si pamatuj." Pak se znovu podíval na obzor. Slunce už zapadalo. "Měla by jsi se vrátit domů." Ohlédl se znovu na Kristin. Ta se zvedla a podívala se na něj nakonec k němu natáhla ruku s květinou.

"Nemůžu si ji vzít domů. Prosím vem si ji." Usmála se. Alex se také zvednul.

"Děkuji." Usmál se na ni. Kristin se otočila a zamířila domů. Za několik metrů se otočila, aby se naposled podívala na Alexe, ale ten už tam nestál.

***

Ztichlým domem se neslo tlumené pohvizdování. Pár schodů zavrzalo, když na ně stoupla noha jednoho z obyvatel. Na jednom z mnoha odpočívadel vykoukla ze dveří ryšavá hlava.

"Ahoj Angi." Usmál se mladík.

"Kde jsi byl?" Vyštěkla na něj dívka. Alex se ovšem jen usmál a bez odpovědi pokračoval dál.

"Notak Alexi." Zavolala za ním. Ten jí ovšem jenom zamával a pokračoval dál. Ovšem i na tom gestu bylo něco, co ji vyvedlo z míry. Byla to kytice lučního kvítí, kterou ještě pořád držel v ruce.
 

31 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Alexia Alexia | 18. března 2010 v 13:18 | Reagovat

po dlhej dobe velmi pekna kapitola sa mi moc pacila :-D som zvedava n pokracovanie ale mohol by si pridat aj k Bella & Andy :-)

2 Čapican Čapican | Web | 18. března 2010 v 15:43 | Reagovat

Pěkná kapča,po dlouhé a umírající době,pěkné:-)

3 pája pája | 18. března 2010 v 16:17 | Reagovat

moc pěkná kapitola, doufám že další bude tentokrát dřív :)

4 lusi lusi | 18. března 2010 v 16:41 | Reagovat

skvělýý

5 Mariana Mariana | Web | 18. března 2010 v 17:13 | Reagovat

Super :-) Tak toulavá :-)

6 Wocas Wocas | 18. března 2010 v 21:01 | Reagovat

Po nejake te dobe dalsi moc pekna kapitolka...jinak uz se tesim na dalsi a doufam ze bude trochu driv:-D

7 Anna Anna | 18. března 2010 v 21:38 | Reagovat

Už sem si myslela že nic nepřibude :-(. Jsem ráda že jsem se mýlila :-). Krásná kapitola, moc se těším na další. Snad bude brzy.

8 wigy wigy | 18. března 2010 v 22:51 | Reagovat

Téda, krásný=o) Popravdě jsem už pomalu ani nedoufala... Ale velmi příjemné překvapení=o) Jen doufám, že na další kapitolku nebudem muset čekat tak dlouho...=o)

9 edycharli edycharli | 19. března 2010 v 23:08 | Reagovat

WOW! Nová kapitola po pětadveceti letech... No dobře, trošku přeháním ale chodím na tví stránky už od dob kdy jsi teprve začínal psát PzF a to už je pěkně dlouho...

10 ScAr ScAr | Web | 21. března 2010 v 17:19 | Reagovat

Suprový ... :) Tak rychle další díl ... :D :)

11 Karlos-sama Karlos-sama | Web | 25. března 2010 v 20:06 | Reagovat

Nádhera, těším se na další dílek. Už dlouhou dobu sleduji tvůj blog a čekám na něco nového :)

12 Satiras Satiras | 28. března 2010 v 9:42 | Reagovat

Páni vůbec jsem to nečekala :-) Jenom doufám, že další díl bude o něco dřív :-)

13 Petula Petula | 29. března 2010 v 0:02 | Reagovat

Skvělá kapitolka, moc se mi líbí jak píšeš, už se těším na další pokračování, i když si na to budu muset chvilku dýl počkat. :-)

14 vita vita | 31. března 2010 v 20:31 | Reagovat

moc pěkná kapitola kdy bude další a k taky k jiným povídkám?

15 Dymer Dymer | 14. dubna 2010 v 2:02 | Reagovat

Moc dobry,po tak dlouhe dobe :)

16 imnetet imnetet | 17. dubna 2010 v 18:35 | Reagovat

ked som sem skočila našlo ma tu veľmi milé prekvapenie dakujem

17 Vl k Vl k | 25. dubna 2010 v 23:18 | Reagovat

nádhera :)

18 Kari Kari | E-mail | Web | 27. dubna 2010 v 20:57 | Reagovat

krása :-)

19 klára klára | 6. května 2010 v 17:06 | Reagovat

bude brzy nějaké pokráčko? :o):-D :o)

20 maiki maiki | 4. července 2010 v 13:09 | Reagovat

honem další!!!!!! :-)

21 Flammea Flammea | Web | 17. července 2010 v 19:32 | Reagovat

jo jo žárlivost je strašná svině :) Alexova menší sestřička je docela třída :) doufám, že se s ní ještě setkáme

22 Roman Roman | 11. srpna 2010 v 20:39 | Reagovat

Od poslední kapitoly už to bude 5 měsíců není už pomalu čas na další?

23 Hrabe Hrabe | 13. srpna 2010 v 9:51 | Reagovat

Chtelo by to dalsi pokracovani:-)

24 Bajushka 97 Bajushka 97 | 13. srpna 2010 v 18:38 | Reagovat

Pls napiste dalsi kapitolku je to super povídka uz se tesim... diky :-)

25 Alencolm Alencolm | 3. září 2010 v 21:03 | Reagovat

Novou kapču. please

26 zaza zaza | 21. října 2010 v 0:42 | Reagovat

souhlasím s Alecolm nová kopča by bodla XD

27 Majuš Majuš | Web | 4. dubna 2011 v 16:19 | Reagovat

Super, ale chtělo by to pokračování. :)

28 Isabella Isabella | 18. června 2011 v 18:49 | Reagovat

budes jeste pokracovat???

29 Charli Charli | 2. prosince 2011 v 18:15 | Reagovat

Chjó... Už jednou jsi měla pomlku přes rok. Předpokldám že teď už je asi definitivně konec co?

30 vita vita | 14. prosince 2011 v 17:16 | Reagovat

bude eště něco přibývat nebo je tohle konec??

31 market market | 27. ledna 2012 v 12:14 | Reagovat

prostě super ;) zajímalo by mě jestli s tím chceš ještě pokračovat, protože by to nebylo za škodu. Máš skvělý nápady byla by škoda toho nevyužít...

32 Carol Carol | 9. února 2012 v 17:54 | Reagovat

Skvělá kapitolka .... prosím další

33 Janka Janka | 12. března 2013 v 7:02 | Reagovat

haló bude další kapitola? prosím prosím

34 Lea Lea | 12. března 2013 v 14:45 | Reagovat

bude teď ještě něco? nebo už je to definitivní konec tohoto blogu?

35 laura laura | 30. května 2013 v 7:31 | Reagovat

máš krásný povídky a pokud jsi už se psaním zkončila tak je to škoda :(. A taky máš asi ráda jméno Alex - máš ho tdy všude hodněkrát.

36 Thompammire Thompammire | E-mail | Web | 5. května 2017 v 0:47 | Reagovat

Keflex Liver Enzymes Viagra Cheap Prices Cytotec Vaginal  <a href=http://byuvaigranonile.com>viagra</a> Priligy Vendo Inde Propecia Vescica Canadian Pharm Support Group Keflex In Renal Impairment Alli

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama