FANTAZII SE MEZE NEKLADOU

5. kapitola - temný mág

24. března 2008 v 12:12 | Andy |  trochu jinak
Alex a jeho nový mistr se objevili u malé chaloupky v lese.
"Nedaleko odtud je město. Přibližně tímhle směrem," ukázal mu mistr.
"Občas se tam budeme muset vydat a nakoupit nějaké potraviny a podobně. Postupně tě budu také posílat na různé mise a průzkumné akce. Zkušenosti se nejlépe získávají v terénu."
"A co bude teď mistře?"
"Teď tě seznámím s tím, co to vlastně je být temným mágem. Posaď se tady na trávu." Alex se posadil do tureckého sedu a upřel pohled na mistra. "Vidím, že jsi si sedl do spiritačního sedu. To už o tobě něco vypovídá. Kdyby sis sedl jakkoli jinak bylo by poznat, že jsi přeci jen nepřišel tak moc do kontaktu s kouzli. Jak teď sedíš je vlastně záhladní sed pro spiritaci, kterou tě také naučím. Pomáhá v uklidnění ducha a ovládnutí svých emocí. Ale teď k tomu, co znamená být temným mágem. Není to jenom o používání kouzel z černé magie, která ti stejně po dokončení studia přijde stupidní. Je to v podstatě styl života. Patří do ní mnoho odvětví jako například ovládání mysli, přesvědčování a manipulace, využívání sil nepřítele, manipulace přírodou a samozřejmě také různé štíty. Když třeba ovládneš temnotu dokonale, tak tím získáš toho nejsilnějšího spojence."
"Ale já jsem vždycky slýchával jen o bílých mázích."
"Ano, ti byli nepřehlédnutelní. Vysvětlím ti rozdíl mezi nimi a námi. Bílý mág má v dějinách nezaměnitelnou roli, to se nedá popřít. Bojovali proti stvořením temnoty, léčili lidi, ale nevěřili, že temnota dokáže to samé. Temnota je v každém z nás, chlapče, a u bílých mágů se proměnila v pýchu a zaslepenost. Jednou se jeden z učňů ztratil a putoval celou zemí. Musel se schovávat a plížit mezi různými tvory temna a pozoroval jejich počínání. Ohromila ho ta moc a ta jednoduchost. Viděl, jak jeden upír vyléčil druhého. Viděl vznik mozkomora a cítil tu sílu. Nebyl zlý ani chamtivý, ale pochopil, že temnota je vlastně to samé co světlo. Jenom je špatně chápána. Nikdy jsi neslyšel, že upíři dokáží upravovat podmínky noci ve svůj prospěch? Nikdy tě nepřekvapilo, že mozkomor si mnohem radši vytvoří tmu, než aby byl venku za světla? Přesně tohle je temnota. Když jí ovládneš získáš imunitu proti ní samotné. Ona už pozná svého pána."
"Co mě naučíte, mistře?" zeptal se Alex dychtivě.
"Jak to tak vypadá, hlavně trpělivosti…"
***
PO ČTYŘECH LETECH
Mladá dívka stála u bublajícího kotlíku. Mírný plamen a modře světélkující lektvar ozařoval její obličej. Ohnivě rudé vlasy jí sahaly až ke kříži, hnědé oči pozorující každou změnu lektvaru, její jemně opálená pleť, všechno to jí činilo krásnou a velice přitažlivou. Byla zabraná do lektvaru natolik, že si nevšimla postavy, která se k ní pomalu ze zadu přibližovala. Zrovna uhasila oheň pod kotlíkem, když ucítila, jak jí něčí ruce pevně objaly.
"Thomasi," usmála se a opřela se o mladíka, který se ne na ni mile podíval.
"Jak jsi mě poznala?"
"Nikdo jiný by si to nedovolil," uchechtla se dívka.
"To je pravda. Všichni ostatní se tě bojí," ušklíbl se.
"No, nevím, jestli se bojí mě nebo tebe. Vždyť si mě hlídáš jako oko v hlavě."
"Jo, to hlídám a ty jsi stejně ke mě pořád taková nepřístupná," udělal na ni ublížený úsměv.
"Všechno má svůj čas."
"Jsme spolu už skoro rok a kdy jsme byli naposledy někde sami?" Dívka nic neříkala, ale on cítil, že ztuhla. "Angie, já tě miluju a ty to víš."
"Už jsme o tom mluvili."
"Ano, mluvili, ale já jsem doufal, že se něco změnilo."
"Je mi líto, ale nic se nezměnilo. Pořád tě mám ráda."
"Jenom ráda?" zeptal se smutně.
"Mám tě strašně moc ráda," usmála se. Otočila se k němu a pohlédla mu do modrých očí. Pomalu se k ní nahnul a něžně ji políbil.
"A hele, hrdličky jsou spolu," ozvalo se za nimi. Oba se okamžitě otočili a uviděli usmívající se ženu. "Pojďte vy dva. Rada nás všechny svolává."
Angie přikývla a s Thomasem ruku v ruce se odebrali do místnosti rady. Zde se vždy shromažďovali učitelé a sdělovali si poslední novinky ze světa, či pokroky svých svěřenců.
Angie s Thomasem si stoupli za své mistry. Oba seděli na místech vedle sebe, takže jim nečinilo žádný problém se pořád držet za ruce.
Když zde byla Angelina zezačátku, vždy vyhledávala jedno místo. To bylo ovšem pořád prázdné. Thomas přišel na akademii asi rok po ní. Přivedl ho jeden starý mudrc. Prý je silný a učenlivý. Měl pravdu. Všechno se naučil za velice krátkou dobu a byl z něj mocný kouzelník.
"Kdo svolal schůzi?" zeptala se Angie Seleny, své učitelky. Ona samotná měla už výcvik za sebou, ale jelikož nevěděla, kam jinam jít, zůstávala zde.
"To se právě neví," odpověděla.
To už do síně vešel starší muž. Prošedivělé vlasy měl úhledně zastřižené, na tváři tvrdé rysy a vedle něho rytmicky klapala hůl. Angelině se zatajil dech. Když je tady mistr, je velká pravděpodobnost, že tu bude i žák. Hned se začala rozhlížet po okolí. Všichni ostatní zase zírali na přicházejícího muže.
"Petere?" zeptala se nevěřícně Selena. Nikdo ho od toho okamžiku, co přijal nového žáka neviděl.
"Zdravím vás," usmál se vlídně na všechny a posadil se na poslední volnou židli. Mezi těmi, co ho neznali to zašumělo. Všichni věděli, kdo na téhle židli sedává. Peter se rozhlédl po celé síni.
"Jsem rád, že vidím tolik nových tváří, ale ještě víc jsem potěšen, že vidím ty staré," stočil pohled na Angelinu.
"Ty jsi ho zažila?" zeptal se jí nechápavě Thomas.
Angelina mu nikdy nevyprávěla, jak se dostala na akademii. Ani mu nikdy neřekla o svém životě mimo ní. Jenom přikývla.
I on samozřejmě znal proslulého mistra temné magie. Po škole o něm kolovali nejrůznější pověsti a fámy. On jim nikdy nevěřil. Jak by bylo možné jediným mávnutím zbořit tuhle školu? Přesto tvrdili, že to dokáže.
"To ty jsi nás nechal zavolat?" zeptal se jeden z učitelů. Angelina věděla, že učí přeměňování a jmenuje se James. Občas mu vypomáhala s nějakým lektvarem, ale jinak se s ním moc nestýkala.
"Ano, byl jsme to já."
"A máš pro to nějaký důvod?"
"Jistěže mám…"
Najednou se uprostřed stolu zformovala mapa. Thomas na to vytřeštil oči. Každý z učitelů na to potřeboval hůlku a on si tu kouzlí, jakoby se nechumelilo.
"Podle mých nejnovějších zdrojů se vlkodlaci přesouvají na jih Anglie. Mozkomorové jim poskytují krytí. Mají jediný úkol - přemístit se do Francie."
"Voldemort není tak silný, aby vedl válku s Anglií i Francií."
"To si jenom myslíte," opravil je Peter. "Počítáte jenom s některými ze složek z jeho armády."
"Vlkodlaci, mozkomoři a obři," ozval se Thomas. "Víc toho nemá."
"Jste si jistý, mladý muži?"
"Jsem si naprosto jistý. Viděl jsem to na vlastní oči."
"A jste si jist, že jste viděl celou jeho armádu?"
"Ano."
"Hmm…"
"Pět set vlkodlaků, osmdesát čtyři mozkomorů a asi dvacet obrů."
"Jak se jmenuješ, chlapče?"
"Thomas Setten."
"Nejlepší z akademie," doplnil jeho mistr.
"Hmm, kde udělal pan Setten chybu?" zeptal se jen tak do prázdna.
"Počítal jen s tím co vidí," odpověděl mu nějaký hlas.
"Jak si měl počínat?" zeptal se znovu.
"Měl použít magické skenery pro odhalení kouzel," ozval se hlas, teď ovšem z úplně jiného místa.
"Žádné maskovací kouzlo tam nebylo. To jsem ověřoval," hájil se Thomas.
"Hmm?" zamručel Peter.
"Kdo říká, že tam bylo maskovací kouzlo?" zeptal se zase ten hlas. "Napovím ti… Chladní byli, chladní jsou a těmi taky zůstanou." Hlas se k němu přiblížil. Thomas reflexivně vytáhl hůlku.
"O čem to mluvíš?"
"O nemrtvých. Konkrétně o patnácti stech dvaceti čtyřech nemrtvých, kteří leží v klídku na dně moře. K tomu připočtu těch padesát mozkomorů, co stráží Anglické břehy. A co těch pár upírů, co sídlí v tmavých lesích na severu Velké Británie? A také bychom neměli zapomínat na jeho sídlo, které je nabité Smrtijedy k prasknutí."
"Už můžeš přestat. Ve zkoušce jsi obstál na výbornou. Ani ty kouzla, co tu jsou proti nevítaným hostům tě neodhalili. Jsi opravdu lepší než já," usmál se Peter.
"To nikdy, mistře," řekl už normální příjemný mužský hlas hned vedle něho.
Všichni se podívali na mladíka s delšími černými vlasy, snědší pletí, vypracovanou a vzpřímenou postavou a zelenýma očima, které se na ně smály.
Když ho uviděla Angie, byla u vytržení. Najednou na ni dolehla ta samota, co tu nebyl. "Alexi!" vykřikla a vrhla se mu kolem krku.
"Ahoj, andílku," usmál se mladík a odhalil tak bílé zuby. "Tak co? Chyběl jsem ti?" zeptal se uličnicky.
"Ani ne," usmála se na něj.
"Tss, ty teda jsi. A já na tebe myslel každej den," odfrkl si. Angie se rozesmála.
Thomas byl dokonale překvapený. Jeho dívka se tady před ním objímá s úplně cizím klukem. Něco si povídají. Ona se směje! Takhle ji neslyšel se smát ani nepamatuje. Jestli vůbec někdy. Navíc ten kluk byl pěkný. Nechtěl si to přiznat, ale to charisma z něj přímo sršelo. Pořád úsměv na rtech, jiskrné oči a to, jak stál a jak se vyjadřoval, vypovídalo o tom, že není žádný blbeček.
"Angelino, zařaď se," řekla Selena a Thomas jí za to byl neskonale vděčný. Angie se smutně podívala na toho neznámého.
"Rádi tě zase vidíme, Alexi," obrátila se Selena na chlapce.
"Je mi ctí vás opět vidět, mistři," uklonil se. Všem cukaly koutky.
"Je vidět, že máš dobré vychování."
"Děkuji."
Pak Peter chytil chlapce za rameno a podal mu malý medailon. "Tvůj výcvik je u konce. Znáš vše, co bys znát měl."
"Ne, mistře. Nikdy nebudu umět dost, abych stačil na vás."
"Teď už na tebe. Normálně mi tykej. Byl jsi skvělý žák, Alexi. Pamatuj! Nikdy se nenech vyprovokovat. I když už jako malý jsi zůstával pořád v klidu."
Alex poklekl před mistra a najednou se na něm objevilo tmavé roucho. Jakoby bylo pouze ze stínu a temnoty.
"Vítej, temný mágu."
"Děkuji."
Alex povstal a objal svého mistra. Pak se oba otočili na ostatní.
"Nevím jak vy, ale já se vložím do této války. Už jsme byli stranou až moc dlouho. Je načase, aby Bílý drak opět vyšel do boje!" prohlásil Peter.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Stesii Stesii | E-mail | 24. března 2008 v 12:46 | Reagovat

nádherná kapitolka , tak angie si nám našla kluka jo? a co Alex?... :D mno uvidíme že?

2 Ž-Ž Ž-Ž | Web | 24. března 2008 v 12:50 | Reagovat

Jůůůůůůůůůůůůůůůůůů

3 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | E-mail | 24. března 2008 v 13:29 | Reagovat

Mě se moc líbilo to mrtví byli, mrtví jsou a mrtvámi taky zůstanou....:)) Je snad jasný že si Angie svoje priority ještě přehodnotí, že-e? Jen mám prosbu, nezabíjej Belatrix hned s fleku...vždycky se moc rychke klidí s cesty...:)

4 Flasher Flasher | 24. března 2008 v 15:08 | Reagovat

páni.....bylo to moc pěkné....tak to doufám že bude brzy další pokračování

5 šibal šibal | 24. března 2008 v 17:42 | Reagovat

hezkýýý :)

6 NikI NikI | E-mail | 24. března 2008 v 18:27 | Reagovat

pěkný

7 nency nency | 24. března 2008 v 18:37 | Reagovat

krásná moc jse mi líbí je porstě užasný a harry je tam taky užasný teda vlastně alex :-D

8 KiVi KiVi | Web | 24. března 2008 v 18:59 | Reagovat

teda úžasný..jen nevim proč jim cukali koutky :) tohle se mi líbí :)

9 katy katy | 24. března 2008 v 18:59 | Reagovat

super kapitolka, moc sa mi  pacila, uz sa feeeest neviem dockat dalsej

10 Tirael Tirael | 24. března 2008 v 19:18 | Reagovat

báječný, mrtě kapitola, už aby tay byla další

11 Jistrem Jistrem | 24. března 2008 v 20:03 | Reagovat

už jsem se bál že se další kapitoly nedočkám je moc pěkná děkuji za ní :)

12 Areneis Areneis | E-mail | Web | 24. března 2008 v 22:08 | Reagovat

skvělá kapitola

13 Fido Fido | E-mail | 25. března 2008 v 14:00 | Reagovat

uff ... dobrý, mooc ...

14 Thessaloniki(Aranea) Thessaloniki(Aranea) | E-mail | Web | 26. března 2008 v 20:37 | Reagovat

Teda je to super jen tak dááál :-)

15 gwindor gwindor | 27. března 2008 v 0:52 | Reagovat

Brutalne dobra kapitola :-) davam 9/10 hvezdicek (dal bych 10 ale clovek nikdy nevi). Jinak doufam ze z nej neudelas typka kterej se nekde obevi mavne rukou a je po bitve.

16 MarS MarS | 28. března 2008 v 1:17 | Reagovat

pekne, jen se obavam toho, co pro Angie znamena Thomas ve srovnani s Alexem :-( snad je to jen kamarad....

17 Mia Mia | E-mail | Web | 29. března 2008 v 11:51 | Reagovat

Nádherná kapitolka... rychle další.. ty si na zabití.. tak dlouho nic nepřidat.. mno... ale stejně je to nádherný.. prosím přidej rychle další.. tuhle povídku sem si oblíbila... :D

18 Pěťulďas Pěťulďas | 1. dubna 2008 v 14:14 | Reagovat

ůůůůůůůůžasný!!!!!!!!!!!!!!!!!

pls další kapitolu

19 Arcona Arcona | 2. dubna 2008 v 22:31 | Reagovat

nádherná kapitolka, moc se těšim na další :-)

20 Veru Veru | 4. dubna 2008 v 13:41 | Reagovat

Krááááááááásná kapitolka kdy bude další

21 Krchla Krchla | 4. dubna 2008 v 21:58 | Reagovat

Další nebo si tě najdu a kousnu tě ani nechtěj vědět kam.

22 Simple Simple | Web | 9. dubna 2008 v 15:26 | Reagovat

brutál dobré...fakt...prosím čo najskôr novú kapču

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama