FANTAZII SE MEZE NEKLADOU

1. kapitola

6. února 2008 v 19:47 | Andy |  Zpět
Byla noc a na chodbách Bradavického hradu bylo prázdno. Až na jednu dvojici. Dívka s hřívou hnědých vlasů táhla za ruku chlapce s černými rozcuchanými vlasy.

"Hermiono, můžeš mi konečně říct, kam mě to táhneš?" zeptal se chlapec.

"Uvidíš!" odpověděla Hermiona a po očku sledovala chlapce. Harry si povzdechl a poslušně klusal za ní.

Změnil se, blesklo Hermioně hlavou a pořád si koutkem oka prohlížela Harryho. Na nádraží ho málem nepoznala. Byl skoro o hlavu větší než ona a kdyby je postavila s Ronem vedle sebe, tak by se dlouho rozhodovala, kdo je vyšší. Když se jednou koupali u jezera, holky se neubránili tomu aby po Harrym nepokukovali. Měl svalnaté tělo a byl docela i opálený. Přidejte k tomu ještě zářivý úsměv a dvě krásné zelené oči…

Hermiono neblázni! Je to tvůj kamarád! Nic víc! Hermiona zavrtěla hlavou a věnovala se cestě.

Harry ji s úsměvem pozoroval. V jeho očích se Hermiona změnila. Už ji nebral jen jako kamarádku, na kterou se může kdykoliv spolehnout, ale začal ji vnímat jako dívku. A k jeho zděšení jako půvabnou dívku. Často o ní přemýšlel a na tváři se mu přitom rozlil takový připitomělý úsměv. Občas zahlédl, jak se na něj dívá, ale když se jejich oči potkaly, vždycky zrudla a uhnula pohledem. Nechtěl ji ovšem zatahovat do ještě většího nebezpečí, a tak se snažil myšlenky na ni zatlačit co možná nehlouběji do mysli.

Dorazili ke Komnatě nejvyšší potřeby a Hermiona prošla třikrát kolem zdi. Objevily se dveře a oni vstoupili. Byli v pohodlné místnosti s dvěma křesly u krbu.

"Posaď se," vybídla ho Hermiona. Harry se tedy posadil. Nevěděl, proč ho vytáhla takhle pozdě z věže, to u ní bylo neobvyklé.

"Chtěla bych s tebou mluvit o tom co jsi dělal o prázdninách." Harry totiž nikomu neřekl, co dělal o prázdninách. Jedno bylo ovšem jisté, když se vrátil, byl jiný. Nejen vzhledem, ale i povahou. Na všechny se usmíval, ale někdy byl odtažitý a zadumaný.

Najednou mu ztvrdly rysy. "Kolikrát ti mám říkat, že do toho ti nic není?"

"Proč mi to nechceš říct?" zamračila se na něj.

"Protože to je moje věc."

"Ale my o tebe máme strach. Víme, že se něco stalo a chceme ti pomoct."

"Máš pravdu. Něco se mi stalo, ale zvládnu to sám!" Vstal, ale zamotala se mu hlava.

"Co ti je?" lekla se Hermiona.

"Nic to bude dobrý," pokoušel se ji odbýt. Další záchvat nevolnosti ho ale složil zpátky do křesla. Hermiona k němu hned přispěchala. Jen co se ho dotkla i jí se podlomila kolena a spadla na něj. Bylo jim oběma hrozně špatně. Chtělo se jim zvracet, ale nemohli. Nakonec oba omdleli.

***

Oba leželi na posteli, což bylo trochu zvláštní. Harry se vyhoupl na nohy.

"Hermiono, vstávej! Musíme do věže."

Ty okamžitě vyskočila jako střelená. Oba šli do věže a pořád se šeptem dohadovali, proč Harry nechce mluvit o prázdninách.

"Podívej se…" otočil se na ni u vstupu do věže.

"Heslo?" ozvala se Buclatá dáma.

"Hlava namodro," oznámil Harry. "Je to moje věc. Chápeš moje osobní," vysvětloval dál Hermioně.

"Mohli by jste…"

"Hlava na modro," přerušila ji netrpělivě Hermiona. "Harry, já to chápu, ale mohl by jsi mi aspoň naznačit, co jsi celé léto dělal?"

"Nerada vás ruším, ale…"

"HLAVA NAMODRO!" vykřikli oba najednou.

"Promiň Hermiono, ale ani to nemůžu. Tak pustíte nás dovnitř?" otočil se na obraz.

"Ne, to heslo, co mi říkáte, není správné," odpověděla trochu uraženě.

"Jak to? Vždyť heslo se mělo měnit až před prázdninami…"

"Myslím, že vím proč." Přerušil Harry Hermionu a díval se na stěnu za ní. Hermiona se točila a podívala se na visací kalendář.

"My jsme se…" zalapala po dechu.

"Jo," přitakal Harry.

"…vrátili v čase! Musíme za Brumbálem!"

"Třeba je to vtip," zadoufal Harry, ale nakonec souhlasil.

Před chrličem začala Hermiona vyjmenovávat různé sladkosti. Harry ji nějakou dobu nechal, ale potom mu došla trpělivost…

"Pozor!" řekl a Hermiona mu uhnula. Vytáhl hůlku a udělal s ní několik ladných pohybů ve vzduchu a přitom mumlal nějakou formuli. Chrlič se uklonil a odskočil.

"Ty mě nepřestaneš překvapovat!" komentovala to Hermiona a vstoupila na schody. Oba vyjeli nahoru, zaklepali a po vyzvání vešli do pracovny. Brumbál se skláněl nad stolem a něco psal, letmo vzhlédl a zase se věnoval psaní.

"Pane profesore, máme problém…" začal Harry.

"Jistě. Ty máš pořád problémy, Jamesi. A víš, že když jsme tady, tak mi můžeš říkat tati."

"Tati?" zachroptěl překvapený Harry.

Teď už si ho Brumbál nově příchozí prohlédl pořádně. Přísahal by, že před ním stojí James, ale jak se podíval tomu chlapci do očí, hned věděl, že tomu tak nebude. Hermiona přelétala pohledem z jednoho na druhého.

"Asi bychom se měli představit," promluvila nakonec. Harry se trochu probral a sesul se do křesla.

"Tati," opakoval si pořád dokola potichounku.

"Já jsem Hermiona Elizabeth Grangerová a tohle je Harry James Potter. A přišli jsme z budoucnosti. A to je ten náš problém," dodala ještě na vysvětlenou.

"Takže ty jsi asi můj vnuk, že?" usmál se na něj Brumbál.

"Tati…" Harry měl hlavu v dlaních a koukal do země. Hermiona se pod ředitelovým tázavým trochu ošila.

"Asi bych vám měla říct Harryho příběh…" a pak se dala do vysvětlování. Brumbál poslouchal a nepřerušoval ji.

"Takže jestli tomu rozumím dobře, tak jste z budoucnosti asi dvacet pět let vzdálené. A vypadá to, že vás spíš někdo přivolal sem. To je veliký problém. Obávám se, že už se nebudete moct vrátit. Porušili jste časovou bariéru a přemístili jste se moc hluboko do minulosti. Co já vím, tak je to možné pouze dva týdny, aby to nemělo žádné následky a vy jste zpátky o dvacet pět let. Tím, jak jste se objevili zde, se utvořila další dimenze. V podstatě je to alternativní možnost. Ale vy jste v ní a přišli jste z jiné. Tudíž se už nemůžete vrátit." Harry zbledl a Hermiona se dala do breku.

"Takže je všechno v háji," poznamenal Harry. "Voldemort všechny pozabíjí a můžeme za to mi."

"Neboj se. Vaše realita se trochu pozmění. Všechno musí zůstat v rovnováze. Někdo zaujme tvé místo a vás dva si nebude nikdo pamatovat," opravil ho ředitel.

"Co máme teď dělat?" zeptal se a objal plačící Hermionu kolem ramen. Ta se mu schoulila do náručí.

"Dneska vám zařídím papíry a potvrzení o studiu. Bude zde studovat. Samozřejmě pod jinými jmény. U slečny Grangerové bude stačit křestní a u tebe zase příjmení. Zajdete si na příčnou a nakoupíte si vše co budete potřebovat. Večer potom budete zařazeni."

"Nemohlo by se to obejít bez toho?" zeptal se Harry. Tohle mu ještě scházelo.

"Bohužel, ale jsou to předpisy." Harrymu trochu poklesla ramena. Hermiona si toho všimla.

"Tady máte peníze a tady dopisy," podal jim ještě věci přes stůl.

"Ale pane, tohle jsou dopisy pro pátý ročník," řekla Hermiona překvapeně.

"Ano, do toho také nastupujete."

"Ale my by jsme měli chodit do šestého," upozornil ho Harry.

"Ale nemáte NKÚ. Tak si budete muset zopakovat ročník…"

Oba se odletaxovali na Příčnou a vydali se sehnat si svoje věci. Každý si pak koupil i nějakou knížku na čtení. Hermiona byla dokonale překvapená tím, že Harry měl minimálně stejně knížek jako ona. Všechny nákupy zmenšili a dali si je do kapsy. Stavili se ještě u Floriána, kde si dali každý zmrzlinu a potom se dopravili do Bradavic. Ředitel jim vykouzlil dva kufry a podal nové průkazy totožnosti.

"Alexandra Grangerová a Harry White," řekl a usmál se. Harry tak veselý nebyl.

"Tak jdeme," pobídl je k odchodu. Došli před dveře do Velké síně.

"Já půjdu dovnitř a až uslyšíte svá jména, vejděte," otočil se ně. Oba přikývli. Hermiona klidně stála a čekala, ale Harry přecházel sem a tam.

"Neboj se, Harry. Už jsme to jednou zažili. Nic nového nás nemůže překvapit," snažila se ho uklidnit.

"Jen aby," zapochyboval, ale to už se ozvaly jejich jména a oni otevřeli dveře do síně a vešli. Oba kráčeli hrdě bez náznaku strachu z toho, co je čeká. Alexandra (Hermiona) se posadila na stoličku. McGonagallová jí posadila na hlavu Moudrý klobouk, který po chvilince vykřikl:

"NEBELVÍR!"

Všichni u nebelvírského stolu jí začali tleskat a ona se posadila vedle rudovlasé dívky. K Harrymu zděšení zjistil, že to je jeho matka. Po chvíli si všiml i Pobertů, ale to už si sedal na stoličku a na hlavu mu položili klobouk. Tentokrát mu už nespadl přes hlavu.

Ano, už na tebe čekám, ozval se mu v hlavě zase ten známý hlásek. Už jsem tě jednou zařazoval, ale chtěl bych se podívat, jak jsi se změnil. Ano, přesně tohle jsme čekal. Ale co je tohle. Nesnaž se to přede mnou skrýt. Stejně ti to nepomůže. Zajímavé. Takže tvoje kolej bude...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KONVALINKA KONVALINKA | E-mail | Web | 12. února 2008 v 19:17 | Reagovat

ahoj tenhle web je dobrej, má tam hodně fotek Harryho Pottera. Je hodně oblíbenej. můžeš se tam kouknout. WEB:http://s9.bitefight.cz/c.php?uid=79652

2 Tery Tery | Web | 7. února 2010 v 14:39 | Reagovat

Prosím, ZMIJOZEL! xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama