FANTAZII SE MEZE NEKLADOU

34. kapitola - čas2

1. ledna 2008 v 20:15 | Andy |  Poslední z rodu fénixe
Oba stáli proti sobě a dívali se jeden druhému do očí.

"Jak jsi to udělal?" Zeptal se jako první Voldemort.

"Co přesně myslíš?" Usmál se muž proti němu.

"Jak to že vypadáš pořád stejně a jak to, že jsi vůbec na živu? Jak jsi od tamtuď mohl uniknout?"

"A kdo říká, že jsem unikl?" Zeptal se nechápavě.

"Vždyť tady předemnou stojíš. Velký Sebastian Srders. Nebelvírský primus a nejlepší student na škole. Miláček všech studentek a největší bojovník dobra."

"Tome zdá se mi to nebo na Sebastiana žárlíš?" Zeptal se udiveně. "Já vím, že být věčně druhý, je asi pruda, ale co se dá holt dělat."

"Zabil jsme tě!"

"Ne. Zabil jsi Sebastiana Srderse."

"A kdo jsi potom ty?"

"Já jsme někdo, kdo našel jeho odkaz." Voldemort se na něj nechápavě díval. "Víš to, že Sebastian byl tak chytrý a tušil, že po něm půjdeš, že vytvořil obraz své duše a vzpomínek, které potom mohl někomu předat? Ani nevíš, co všechno jsem se dozvěděl a čemu jsme se přiučil." Usmíval se na něj pořád ten neznámí.

"Takže ty nejsi Srders?" Zeptal se udiveně Voldemort.

"Ne. Ale měl jsi vidět ten tvůj ksicht, když jsi si to myslel." Odpověděl mu se smíchem neznámí. Voldemort zařval vzteky.

"Crucio!"

"Evendeverta!" Reagoval okamžitě neznámí. Kletba narazila do žlutého štítu, který se i s ní rozplinul. Voldemort propaloval pohledem postavu.

"Přidej se ke mě. Budeme ti nejmocnější kouzelníci. Všechno nám bude patřit. Nebude nikdo, kdo by se nám postavil." Halou rozezněl pobavený smích.

"Tome. Tomu sám nevěříš." Smál se dál. Voldemort zkřivil obličej vztekem a poslal na neznámého další kletbu. Ten se jí vyhnul a poslal na něj bílí paprsek, který Voldemotra obklopil a vpil se do něj.

"To jenom pro případ, kdyby jsi se chtěl přemístit." Voldemort se na něj překvapeně podíval.

"Zemřeš Tome." Ušklíbl se.

"Možná. Ale jestli tak všechny co jsou tady vezmu s sebou a ty budeš první. Avada kedavra." Neznámí se s lehkostí vyhnul a poslal na Voldemorta svou vlastní kletbu.

Nikdo nebojoval, jenom uchváceně sledovali souboj dvou kouzelníků. Až, když se jedno odražené kouzlo odhodilo na zeď jednoho smrtijeda se všichni vzpamatovali.



Hermiona s Jamesem vstali a dali se znovu do boje. Přitom po očku pozorovali oba kouzelníky. Něco takového se přece jenom nevidí každý den. James si myslel, že bojuje celkem rychle, ale, když viděl ty dva tak si uvědomil, že proti Voldemortovi by neměl moc velkou šanci, zda-li vůbec nějakou. Oba se drželi u sebe a kryli si záda. Občas se sice museli občas rozdělit, ale nikdy ne moc na dlouho. Najednou Jamese zasáhla nějaká kletba do nohy. Projela jím tak náhlá bolest, že se okamžitě zhroutil k zemi.

"Jamesi." Přiskočila k němu hned Hermiona.

"To bude dobrý." Odpověděl jí klidně James.

"No nevím nevím." Ozvalo se za nimi. Oba se otočili na smrtijedku.

"Hele. Blbá paní Lestrangová nás podstila svou přítomností." Zasmál se James.

"Ztichni blbečku." Zavrčela na něj. "Rozlučte se." Usmála se. "Avada..." Než to ovšem stačila doříct hůlka jí vzplála v ruce. Všichni v okolí se na to nechápavě dívali.

"Co to bylo?" Ptala se sama sebe vystrašená Bellatrix.

Najednou za sebou uslyšela tichý popěvek. Otočila se a hleděla do očí toho záhadného tvora. Nemohla odvrátit pohled. Jako zhypnotizovaná sledovala, jak se k ní tvor pomalu naklání a dotýká se jejího čela. Tělem jí projela strašná bolest ona ale nemohla ni křičet. Jako by jí někdo spaloval od kosti. A opravdu po chvíli se objevil oheň, který jí celou zahalil a když zmizel zbyla tam jen hromádka popela. Všichni na to nevěřícně hleděli.

"Avada kedavra!" Zahřměl něčí hlas a zelená kletba letěla na toho tvora. Ten se jenom zatočil a plameny, které ho tvořili se rozvířili a kletba se od nich odrazila spět na majitele. Ten se sesul mrtvý k zemi. Všichni se na to nevěřícně dívali. Tvor jenom zapěl nádhernou melodii a zase zmizel. James se vzpamatoval a vyskočil na nohy a dal se opět do boje.

Už to byla půl hodina, co bojovali a smrtijedů bylo pořád dost a dost. Najednou uslyšel výkřik. Otočil se a to co viděl ho doslova šokovalo. Voldemort ležel na jedné straně síně a zmoženě se zvedal. Na druhé zase ležel ten neznámí. Rychle se vyhoupl na nohy a zaujal znovu bojové postavení. Voldemort ho napodobil.

"Pořád ještě nemáš dost?" Usmál se.

"Já a dost?" Zasmál se neznámí. "Přátelé o mě říkají, že jsem k neutahání."

"Tak to se uvidí." S tím na něj poslal zase jednu ze svých kleteb. Zase vyčaroval štít, ale tenhle držel déle. Voldemort pálil jedno kouzlo za druhým, ale žádné neprošlo.

"Opravdu myslíš, že mě můžeš zabít?"

"Já si to nemyslím. Já to vím." Odpověděl rozhodně neznámí.

"A jak by jsi to asi chtěl udělat?" Zasmál se Voldemort.

"Jednoduše. Sleduj. Avada kedavra." Jedovatě zelený paprsek zamířil přesně na svůj cíl. Místo na černokněžníka si ovšem našel velkého hada.

"Co to děláš?" Zařval naštvaně Voldemort. "

Pomalu tě likviduji." Usmál se neznámí. Z hada vyletěl tmaví stín, který se po chvilce rozplynul. Voldemort se na něj překvapeně díval. Neznámí se usmál a mávnutím hůlky se mu v ruce objevil pytel. Když ho obrátil naruby vypadly z něj nějaké předměty a on je všechny kopnul k Voldemortovi.

"Ne. To není možný."

"I v tomhle tě Sebastian skvěle odhadl. Celou dobu věděl, co máš v plánu a taky po tobě šel. A já jsme teď dotáhl, co kdysi on začal."

"Kdo sakra jsi?"

"Ale no tak Tome. To jsi to ještě neuhodl? Vždycky jsem ti stál v cestě. Ať v podobě Sebastiana Sedrse, nebo jako ten přízrak." S tím se mu plášť změnil na rudý s rudými lemy. James s Hermionou zalapali po dechu. "A nebo ještě dřív. Jako Chlapec, který přežil." S tímto prohlášením si sundal kápi a všichni mohli vidět uhlově černé vlasy elegantně rozcuchané, opálený obličej nyní již spíše muže a zářivě zelené oči, které se zarývali do těch Voldemortových.

"Potter!!!" Zavrčel naštvaně Voldemort. "Za tohle to tě zabiju." Už na něj letěla jedovatě zelená kletba.

Rychle se uhnul a vyslal na něj několik kleteb. Voldemort vyčaroval jeden velice složitý štít, který je skoro všechny pohltil. Jenom ta poslední prošla. Narazila do něj a on odletěl několik metrů. Hned se ovšem zvedl a boj se rozhostil naplno. Kletba střídala kletbu a jeden záblesk střídal druhý. Už se nebojovalo okolo. Všichni už jenom přihlíželi souboji dvou největších rivalů. Harry uskočil zrovna další smrtící kletbě a ještě ve vzduchu stačil vyslat pár svých kouzel. Voldemort byl překvapen tím, co ten mladík předvádí, ale kouzla stejně zlikvidoval ještě v letu. Oplatil mu to další kletbou smrti. Harry zase rychle odskočil a odklonil jedno kouzlo, které na něj Voldemort poslal a zasypal ho další várkou kouzel. Voldemort už neměl moc šancí a tak se konečně ukázal s tím co tak málo používal. Před ním se objevil zeleno stříbrný štít, do kterého se všechna kouzla vpila.

"Tak co Pottre? Ještě jsi si tak jistý?" Harry se na něj jenom usmál a v rukou se mu najednou objevila bílá koule energie. Voldemort na to nechápavě hleděl. Harry se ještě chvíli soustředil a potom jenom namířil dlaně na Toma. Z dlaně mu vyšlehl blesk, který narazil do štítu, který se okamžitě zhroutil a blesk popálil Voldemorta na ruce.

On se tím ovšem nijak nezabýval a vyslal na Harryho salvu zelených paprsků. Ten se snažil uhýbat, ale viděl, že jich je moc.

Tak teď doufám, že je ten štít tak silný. Blesklo mu hlavou. Kolem něj se objevil červený štít. Harry se pevně zapřel a čekal. Po chvíli ucítil, jak do štítu naráží kletby. Bylo to, jako by jste drželi dveře zatímco někdo o dost silnější do nich bušil a mlátil. Cítil, jak mu ubývají síly, ale nehodlal se vzdát. Voldemort pociťoval, že štít pomalu, ale jistě slábne, a tak ještě zrychlil a přidal na síle kouzel. Síly ubývali velice rychle.

"No tak vymysli něco. Nabádal sám sebe. Něco co by ho překvapilo. Rodinné kouzlo. Ale jaké? Nic tam tak účinného ne... Počkat."

"Ne!" Uslyšel ve své mysli Alexe.

"Nic jiného mi nezbývá."

"Musí být jiný řešení. Nevíš, jestli na to máš dost sil."

"Už jsme to jednou dělal."

"Ale to jsi byl odpočatý."

"Není třeba, to zvládnu."

"Harry..."

"Já to udělám." Mladík poklesl na jedno koleno a svěsil hlavu dolů. Štít pořád ještě držel. Posbírával všechnu svojí zbylou sílu. Najednou zdvihl dlaně vzhůru.

"Firexo Tom Rojvol Radlle!" Najednou štít zmizel a Harry jako by se rozzářil jasně červeným světlem. Zbývající kletby, které Voldemort poslal se rozplynuly a on teď sledoval Harryho.

James při té formuli jenom zalapal po dechu a Hermiona se na něj nechápavě podívala.

Najednou Harrymu z rukou vystřelili dva provazce ohně, které se nad ním spojovali. Z nosu a úst mu zase začala téct krev. Halou se ozval fénifův zpěv a z oheň se zformoval do obrysu fénixe, který se okamžitě rozletěl k Voldemortovi. Ten na něj jenom nevěřícně hleděl.

Fénix se k němu blížil velkou rychlostí. V poslední snaze se pokusil po něm vyslat smrtící kletbu. Ta neškodně proletěla skrz a narazila do jednoho ze smrtijedů. Zkusil svůj štít, ale ten se zhroutil, jenom jak se k němu fenix přiblížil. Natáhl před sebe ruce a strachy odvrátil hlavu. Fénix mu vletěl přímo do hrudi a zmizel. Voldemort se nechápavě podíval na ostatní a pohled mu spočinul na Harrym.

"Pozdravuj v pekle." Voldemort se na něj šokovaně díval. Začínalo mu být horko. Podíval se na své ruce, které dostávali odstín jasně červené.

"Ne to ne." Podíval se na Harryho, který se na něj znechuceně díval. "Stejně nikdy nebudeš šťastný Pottre. Vzal jsme ti rodinu a ta se ti už nikdy nevrátí." Harry si odfrkl a podíval se na dvě postavy v červeném. Ta vyšší k němu přišla a sundala si kápi. Voldemort zalapal po dechu. James Potter se na něj díval z víšky.

"Smrt není tak hrozná, když jí přijímáš s otervřeným srtdem." Poradil mu.

"NÉÉÉÉ!!!" Zařval Voldemort a jeho tělo vzplálo.

"Nenávidím tě Harry Pottre!" To byla poslední slova největšího černokněžníka, než po něm zbyla jenom hromádka popela.

Harry se otočil a prohlížel si všechny přítomné. Nevšiml si temné kuličky, která vyletěla z černokněžníkova těla. Ostatní si jí ovšem všimli. Harry si všechny prohlédl a uviděl, že se všichni dívají za něj. Otočil se a zasekl. Kulička začala rychle rotovat a nakonec s ohromnou ránou narazila do země. Všichni smrtijedi se okamžitě sklátili k zemi v mdlobách a Harrymu, jako by explodovala jizva. Chytil se za hlavu a s křikem se sklátil na zem. James se hned rozběhl k Harrymu stejně jako Hermiona.

"Musíme ho dostat domů." Rozhodl se a už jích nebylo.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lupus Lupus | 1. ledna 2008 v 20:28 | Reagovat

krásná kapitola

2 Jasane Jasane | E-mail | Web | 1. ledna 2008 v 20:39 | Reagovat

Super pěkné fakt moc!!

3 artur artur | 1. ledna 2008 v 21:11 | Reagovat

super  vzalo mi to dech  prostě nádhera

j

4 artur artur | 1. ledna 2008 v 21:23 | Reagovat

měl bych jeden dotaz : nenapíšeš kapitolu jak harry našel  cestu  k  "Sebastian Srders " a nebo vůbec co se dělo když odešel "na skušenou" ?

5 Vina Vina | E-mail | Web | 2. ledna 2008 v 11:30 | Reagovat

Tak to jsi teda napsala suprově, jen souhlasím s arturem, aby jsi napsala jak se dostala k "Sebastian Srders"

6 Petula Petula | 2. ledna 2008 v 11:49 | Reagovat

Obě kapitolky jsou skvělý, jsem ráda, že jsi zase začal přidávat další kapitolky. Krásnej souboj dvou nejmocnějších čarodějů.

7 Polgara Polgara | Web | 4. ledna 2008 v 13:01 | Reagovat

Omlouvám se, že ted budu mluvit sporstě, ale první co i vyjelo z úst při tom naprosto profesionálně napsnaném souboji, bylo "Ty vole!"

Je to napsnané nádherně a  čtenář při tom zapomene i dýchat a jenom čte a čte a když dočte, tak lituje že je konec...

Skládám ti obrovskou poklonu.

8 sara sara | 9. ledna 2008 v 20:02 | Reagovat

jů to bylo supr  jen doufám že brzo bude další

9 Naja Naja | 3. února 2008 v 11:16 | Reagovat

já..... nevim co napsat..asi vřele souhlasím s Polgarou.... i když jsem chtěla možná říct něco hrubšího..je to geniální... a ten konec? no páni....děkuju za kapitolku a těším se na pokračování !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama