FANTAZII SE MEZE NEKLADOU

1. kapitola

23. září 2007 v 12:05 | Bella |  Bella & Andy
"Jamesi! No tak, Jamesi! Posloucháš mě vůbec?" ptala se Lily rozzlobeně.

James odtrhl svůj smutný pohled od staré školní fotografie a podíval se zmučeně na Lily.
"Ale, jistě… hm… co jsi… co jsi to říkala?"zeptal se úplně bez zájmu.

Lily protočila oči v sloup, "už ti asi posté říkám, že nás shání Brumbál!"

"Nás?" podivil se James "To jako nás dva?"

"Ano, nás dva a Severuse," prohlásila a upřela na něj svůj pohled. "Takže se koukej trochu sebrat ano? Jdu to oznámit Severovi, takže až přijdu, buď připravený," řekla, usmála se a odcupitala ke krbu se odletaxovat za svým manželem.

James si povzdychl . Co sakra může Brumbál chtít zrovna po mě?

Nechápal to a vůbec se mu nikam nechtělo. Chtěl jen dál sedět nad svou nedopitou lahví koňaku a utápěl se ve svém smutku. Těžce se zvedl, odložil s velkým sebezapřením koňak a šel se alespoň částečně upravit . Moc se s tím netrápil, teď tu už nebyl nikdo, kdo by mu poradil, co si má obléct, někdo, kdo by se pokoušel upravit mu ty jeho neposedné vlasy. Ne nebyl tu nikdo takový. Nebyla tu Bella. A bylo to tady zase, ten pocit samoty a stesku ho ubíjel k smrti. Rychle zamrkal, aby zahnal slzy, hodil na sebe první slušné oblečení a rozešel se zpátky ke svému křeslu. Posadil se a čekal. Nečekal dlouho za chvíli se z krbu vynořily dvě postavy.

"Ahoj Jamesi, tak jsem zpátky jdeš?" zeptala se žena z rudými vlasy.

James se pomalu zvednul ze svého křesla a došel ke krbu.

"Ahoj, Lily. Ahoj, Seve," pozdravil mdle a pokusil se o usměv.

"Ahoj, Jamesi,"oplatil mu Severus a lítostivě se na něj podíval. Věděl, co teď asi James prožívá. On by se asi nadobro zhroutil, kdyby mu osud vzal jeho milovanou Lily.

"Tak, kdo půjde první?" přerušila tíživé ticho Lily.

"První půjde James, potom ty, zlato, a nakonec já," navrhl organizovaný postup Severus.

James na znamení souhlasu kývl, poté nabral letax a se slovy, "Bradavice - Brumbálova pracovna," zmizel v záplavě zelených plamenů.

James vystoupil z krbu a rozhlédl se kolem . Nebylo tam nic neobvyklého nebo znepokojujícího, jen Fawkes se tiše pohupoval na svém bidýlku.

Rozhlédl se pečlivěji a až teď si uvědomil, že je v pracovně sám.

No co, počkám, pomyslel si a usadil se do pohodlného křesla.

Po chvíli dorazil i Severus s Lily.

Napodobili ho a také se pohodlně usadili do křesel vedle něj. Hodnou chvíli mlčky seděli a čekali. Po pěti minutách se konečně otevřely dveře. Všichni tři zpozorněli a otočili své pohledy k otevřeným dveřím a strnuli.

Ve dveřích stál Albus Brumbál a nějaké dvě postavy zahalené v tmavých hábitech.

***

Brumbál oznámil Lily setkání a vrátil se ke svým hostům.

"Ehm, pane profesore?" začal nejistě Harry.

"Ano, Harry?" pokynul mu Bradavický ředitel.

"Nebude… nebude to pro ně tak trochu šok?" otázal se. "Myslím to, že je tady Sirius, ale přesto vypadá jinak, nezapomínejme na to, jak ho změnil pobyt v Azkabanu. A já? Jak se bude asi táta tvářit, až uvidí svou věrnou kopii sedět naproti něj?" zeptal se a očekával odpověď.

"Ano, pravda, pravda," mumlal si pro sebe Brumbál.

"Co tedy navrhujete?" zeptal se vždy zvědavý Tichošlápek.

"Pojďte se mnou, něco vymyslíme," řekl ředitel a došel ke dveřím. Sirius a Harry ho poslušně následovali.

Prošli celým hradem a stanuli v chodbě ve třetím patře. Harry a Sirius jen povytáhli obočí ještě trochu výš.

"Komnata nejvyšší potřeby, pane?" divil se Harry.

Brumbál kývl na souhlas a s tím prošel třikrát kolem zdi. Když se objevily dveře, vstoupili.

Byli v prostorné místnosti s jedním dlouhým stolem a na něm bylo plno věcí. Rozešli se ke stolu a Brumbál se začal rozhlížet.

"No moc možností, jak vás zamaskovat nemáme, ale snad něco vybereme." Hodnou chvíli chodili podél stolu a prohlíželi možnosti krytí, až se rozhodli pro jednoduché černé pláště s kápí.

"Pro Merlina, ten čas, ale letí!" prohlásil náhle Brumbál. "Už jsme tam dávno měli být," a s tímhle se vydali zpět do ředitelny.

Vyjeli po točitém schodišti a když Brumbál otevřel dveře naskytl se jim pohled na tři osoby sedící v křelech, jak na ně užasle hledí.

"Omluvte naše drobné zdržení, ale měli jsme na pilno a zapomněli jsme na čas," promluvil Brumbál a všechny přítomné obdařil svým hřejivým úsměvem. Posadil se do křesla a Harry se Siriusem jej následovali.

Harry to nedával navenek znát, ale byl velmi nervózní, kdo by nebyl? Měl před sebou své dávno zemřelé rodiče. Něco mu tu radost ale kazilo. Kazilo ji vědomí toho, že jeho táta nejspíš stále miluje tu mrchu Bellatrix a ne jeho mámu. A jeho máma naproti tomu nemiluje Jamese, ale toho všivého Snapea. Rozhodl se tím zatím netrápit, na to bude čas později.

Chvíli jen tak mlčky seděli, až se Brumbál ujal slova.

"Vítám vás Lily, Severusi a samozřejmě i tebe Jamesi," řekl klidně a vlídně se usmíval, "asi byste rádi věděli účel vaší návštěvy, nemýlím-li se…"

James byl pěkně vytočený. Brumbál ho sem žene, sám si přijde pozdě a nakonec sebou dotáhne taková dvě podivná individua. James to nevydržel odpověděl.

"No to ano, Brumbále! Můžete, prosím, konečně k věci? A kdo jsou proboha ti lidé?" vychrlil se sebe podrážděně.

"Jako vždy netrpělivý, že ano, Jamesi?" usmál se ředitel, jakoby si ani nevšiml tónu Jamesova hlasu.

"Ale jistě, jistě k věci," řekl a odkašlal si, "pane Blacku, prosím, můžete," a podíval se na jednu ze zahalených postav. Sirius přikývl a sundal kápi.

Všichni přítomní zírali na chudáka Tichošlápka jako na přízrak . Nejdřív se vzpamatoval James.

"Tichošlápku?" zeptal se opatrně, ale oči mu svítily radostí, že svého kamaráda zase vidí.

Sirius se hřejivě usmál a kývl na souhlas.

"Tichošlápku! Kamaráde!"zvolal James a vrhl se svému nejlepšímu příteli kolem krku.
Chvíli se tak objímali, až se konečně pustili. A Sirius se mohl přivítat i s drobek vyjevenou, ale šťastně se usmívající Lily a Severusem. Když skončili vyhrkl James.

"Jak? Jak jsi to dokázal?" zeptal se. V tom, ale zavadil pohledem o druhou osobu. V hlavě se mu usadila vtíravá myšlenka. Co když je to ona? Zemřeli přeci spolu ne? A když je zpět Sirius může i ona.

Déle se nerozmýšlel a zkusil to.

"Bellatrix?" pohledem se přímo zapíchl do druhé zahalené postavy.

Osoba však jen zavrtěla hlavou a dál se dívala nepřítomně do zdi.

"Jamesi, to není Bella…" řekl opatrně Albus a asi by pokračoval, ale byl přerušen.

"Jak to? Jak to, že to není ona?" zeptal se přiškrceně. Ne to ne! Naděje co v něm před chvílí vzplála v tomto okamžiku nadobro uhasla.

"Tak kdo je to? Kdo? Proč to není ona, Sirie? Byla přece s tebou, když…když…" nedokázal to vyslovit. Nehodlal si připustit, že je opravdu mrtvá! To nešlo!

"Jamesi! Jamesi, klid! Uklidni se, prosím!" ozvala se náhle Lily prosebně.

"Uklidnit? Můj bože jak se mám asi uklidnit?" James začínal pomalu hysterčit.

"Jamesi," ozvala se znovu prosebně Lily.

"Já… já… ona… ona byla… byla…" chtěl něco říct, ale byl přerušen stále zahalenou postavou, která se poprvé zapojila do rozhovoru.

V Harrym to vřelo. Nemohl už déle poslouchat, jak tady jeho táta truchlí pro tu mrchu. A tak se chytil…

"Co, Jamesi? Co byla ?"otázal se Harry tak chladně, až přítomným zatrnulo. Když se jeho táta neměl k odpovědi, pokračoval.

"Já ti povím, co byla, chceš?" otázal se, ale nečekal na odpověď. "Podlá smrtijedka a bezcitná mrcha!"

Tohle Jamese dokonale probralo. Co to řekl? Co to ten bídák řekl? Urazil Bellu! Tak to ne nikdo nebude urážet moji Bellatrix. Všechno v něm vřelo nevnímal, co dělá, jen se postavil, rozmáchl se a vrazil tomu neznámému pořádnou pěstí.

Harry to nečekal a nestihl se nijak bránit. Schytal to rovnou do zubů a přísahal by, že zaslechl jak mu jich pár zaskřípalo. Překvapeně se chytl za čelist a otočil se na Jamese.

Tak on ji ještě brání?Tak to teda ne, a prudce se postavil. Chtěl udělat první krok, ale někdo mu v tom zabránil.

"Pusť mě na něj, Siriusi!"
"Ne Harry, uklidni se!" řekl rázně Sirius a zatlačil jej zpět do křesla.

"Sirie, to nemyslíš vážně! Vždyť on tu mrchu brání!" vztekal se dále Harry.

"Tý! Co si to dovoluješ? Chceš ještě jednu?" řičel nepříčetný James a vydal se rychle k Harrymu, kterého tiskl pořád Sirius ke křeslu.

"Jamesi! To už by stačilo!" - to zasáhl Snape, který se už na to nemohl dívat a zatlačil Jamese do křesla.

"Siriusi! Pusť mě!" ječel Harry stále.

"Ne, Harry! A uklidni se prosím!" žádal naléhavě jeho kmotr.

"Jak se mám uklidnit? Vždyť on ji brání! To ona všechno způsobila! To ta zmije Bellatrix může za tohle všechno! Nevzpomínáš si, Tichošlápku? No tak NEVZPOMÍNÁŠ?"zeptal se Harry rozzuřeně.

"Ano, Harry ale -" opět přerušen.

"Kdyby nebylo jí a Malfoye poslechl bych si tu spropadenou věštbu! To ona s tebou bojovala a chtěla tě zabít! To ona tě prohodila tím šáhlým obloukem. Kdyby nebylo jí! Nic by se třeba nestalo. Nikdy bych za tebou neskočil a nikdy by jsme se nedostali do téhle nemožné dimenze ve které jsem se ani nenarodil!" Harry řval jako smyslů zbavený a tak není divu, že se po svém sáhodlouhém proslovu unaveně sesunul do křesla. Do křesla? Ani si neuvědomoval kdy z něho vstal.
Všichni na něj koukali jako spadlí z višně, nejvíce však James, který nic z toho nepochopil.

"A víte co? Mě je to jedno!"pokračoval už normálním hlasem Harry a zvedl se z křesla.
"A toho hadího ksichta Voldemorta si zabijte laskavě sami, ano?" řekl a vzal za kliku s plánem co nejrychleji zmizet.

"Tak to ne!" probral se konečně z transu Sirius. "Ty nikam nepůjdeš! Jsem tvůj kmotr a poručník, to znamená, že jsem něco jako tvůj rodič. Mám za tebe zodpovědnost a ty mě teď musíš poslechnout," zavolal za ním zoufale.

Harry se zarazil. Ještě nikdy se mu nestalo, že by mu jeho kmotr rozkazoval a ani v nejmenším se mu to nezamlouvalo. Otočil se na svého kmotra.

"Já nemusím NIC, Siriusi," řekl a už otevíral dveře.

Sirius byl už zoufalý, věděl, že když ho nezastaví bude zle. Potom ho napadla spásná myšlenka.

"HARRY JAMESI POTTERE!"zavolal na něj o doufal v účinek.

Ten se dostavil okamžitě. Tři konkrétní osoby v místnosti se nevěřícně podívaly Harryho směrem. James vykulil oči na nejvyšší možnou úroveň a propaloval ho tázavým pohledem.

Harry si povzdychl. Nemohl je tam takhle nechat po tom co se dozvěděli jeho jméno. Otočil se, zavřel dveře a rezignovaně se rozešel zpět ke stolu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Harry Harry | 23. září 2007 v 20:52 | Reagovat

je to uzasny!!!!!!

jen jedina vytka: komnata nejvyssi potreby je v sedmem patre ale ten detail se v ty nadherny povidce proste ztrati

2 Enervate Enervate | E-mail | Web | 26. září 2007 v 22:29 | Reagovat

super, moc hezký :)))

nechceš se spřatelit?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama